Borovicový les v mlze
Jak se máš? Všelijak.
Popravdě poslední dobou jsem ráda, že se vůbec mám. Ve vděčnosti děkuju Bohu za všechno, co mi dal, ať už mi je jakkoli. Nebo se o ta slova díků alespoň snažím. I přes bolest. I v radosti. Hledat Boží vůli - i když to je podle mě někdy poslední věc, na kterou mám sílu. Milovat .. I když moje srdce pláče.
Nedávno jsem narazila na blog, kde slečna/paní vyprávěla o svém životě. O tom, jaké nové psychické poruchy jí diagnostikovali. A i když mně samotné se tomu jen těžko věří, já nic diagnostikovaného nemám. Zatím? Snad prostě napořád.
Učím se žít, že Bůh mě stvořil, jak chtěl. Že ta citlivá labilní osoba, kterou jsem, je jeho milované dítě. Že jsem, jaká mám být. Ten základní balíček, Kristýna Machová, která buď může být jen lepší... nebo taky ne. Podle toho, co si vyberu. Za kým, čím půjdu
A já chci jít za Bohem, i když přicházejí dny, kdy má víra upadá. Kdy spíš ve tmě leží v klubíčku na zemi a pláče z posledních sil
I takové dny jsou.
Svým způsobem nemám ráda ty always positive blogerky. Ne že by mi přišlo zlé být pozitivní. Lidi v naší negativní době potřebují vidět pozitivní věci.
Ale nestalo se vám někdy, že by vás ten jejich pozitivní přístup ubíjel??? Jak jim může být pořád tak dobře? Jak pořád můžou vidět naději?
Moje naděje je jako krásný borovicový les za oknem auta. Když jsou okolnosti příznivé, vidím les krásně... Ale někdy je okénko špinavé/zamlžené/zasněžené/svítí mi do očí slunce a já vidím rozmazaně. Pokud vůbec. Najednou ta naděje prostě .. Je za tím zamlženým oknem. Taky to znáte?
Můžete okno otírat rukávem, ale někdy to nepomůže. A pak vás sem tam napadne zapnout topení - a okno se odmlží.
Vím, že ta naděje pro lepší život - život s Bohem - ten borovicový les za oknem - pořád je. Ale někdy se to hledá tolik těžce.
Tohle v konečném důsledku nemá být stěžování. To vůbec. Jen příspěvek o tom, že JE NADĚJE... Nezáleží na tom, jak blízko nebo daleko ti přijde. Ona je. A na tobě je rozhodnout se, jestli ji budeš hledat.
Věř mi, někdy naděje přichází v okamžicích kdy je člověku hrozně. A snad to tak má být.
Krásný večer přeju
Popravdě poslední dobou jsem ráda, že se vůbec mám. Ve vděčnosti děkuju Bohu za všechno, co mi dal, ať už mi je jakkoli. Nebo se o ta slova díků alespoň snažím. I přes bolest. I v radosti. Hledat Boží vůli - i když to je podle mě někdy poslední věc, na kterou mám sílu. Milovat .. I když moje srdce pláče.
Nedávno jsem narazila na blog, kde slečna/paní vyprávěla o svém životě. O tom, jaké nové psychické poruchy jí diagnostikovali. A i když mně samotné se tomu jen těžko věří, já nic diagnostikovaného nemám. Zatím? Snad prostě napořád.
Učím se žít, že Bůh mě stvořil, jak chtěl. Že ta citlivá labilní osoba, kterou jsem, je jeho milované dítě. Že jsem, jaká mám být. Ten základní balíček, Kristýna Machová, která buď může být jen lepší... nebo taky ne. Podle toho, co si vyberu. Za kým, čím půjdu
A já chci jít za Bohem, i když přicházejí dny, kdy má víra upadá. Kdy spíš ve tmě leží v klubíčku na zemi a pláče z posledních sil
I takové dny jsou.
Svým způsobem nemám ráda ty always positive blogerky. Ne že by mi přišlo zlé být pozitivní. Lidi v naší negativní době potřebují vidět pozitivní věci.
Ale nestalo se vám někdy, že by vás ten jejich pozitivní přístup ubíjel??? Jak jim může být pořád tak dobře? Jak pořád můžou vidět naději?
Moje naděje je jako krásný borovicový les za oknem auta. Když jsou okolnosti příznivé, vidím les krásně... Ale někdy je okénko špinavé/zamlžené/zasněžené/svítí mi do očí slunce a já vidím rozmazaně. Pokud vůbec. Najednou ta naděje prostě .. Je za tím zamlženým oknem. Taky to znáte?
Můžete okno otírat rukávem, ale někdy to nepomůže. A pak vás sem tam napadne zapnout topení - a okno se odmlží.
Vím, že ta naděje pro lepší život - život s Bohem - ten borovicový les za oknem - pořád je. Ale někdy se to hledá tolik těžce.
Tohle v konečném důsledku nemá být stěžování. To vůbec. Jen příspěvek o tom, že JE NADĚJE... Nezáleží na tom, jak blízko nebo daleko ti přijde. Ona je. A na tobě je rozhodnout se, jestli ji budeš hledat.
Věř mi, někdy naděje přichází v okamžicích kdy je člověku hrozně. A snad to tak má být.
Krásný večer přeju
Komentáře
Okomentovat