50 dní
50 dní. Před padesáti dny jsem se rozhodla, že začnu cvičit. Že se sebou začnu něco dělat. Za těch padesát dní jsem stihla vystřídat všemožné fáze nastavení, které v sobě člověk může zaujmout: radost z malých úspěchů. psychické zhroucení z toho, že nevidím výsledky. nechutný počítání každý kalorie, zakazování si jídla. stavy, kdy jsem si musela říct "stop, teď to přeháníš. máš hlad, je ti mdlo a trápíš se." zdravé cvičení s vyváženou stravou, kdy si občas dovolím "něco navíc", na co mám chuť... a pak se na sebe nevztekám <<< tomu fandím asi nejvíc. V průběhu toho času jsem několikrát přemýšlela nad svými motivy a hledala v nich ty dobré i špatné. Protože jako lidi děláme věci v rámci motivů a podnětů... a někdy jsou i v nás a my o nich nevíme. Po padesáti výsledcích vidím výsledky a jsem za to neskutečně vděčná, protože jsem extrémně líné stvoření. Proto změna životního stylu a snaha něco dělat... mě u mě prostě úplně fascinují. Možná s
