Je čas?
Nádech. Výdech. Ná-dech. Vý-dech.
Je čas začít něco nového.
Měli jste někdy takový závan zodpovědnosti, že přišel váš čas začít? Tvůj čas začít? Ale ne každý má štěstí a s tím pocitem k němu nepřijde odpověď na základní otázku "ALE CO?".
Co začít. Jak začít.
Chtěla bych dnes být schopná napsat ti návod - jak na to přijít. Jenomže já to nevím ani u sebe. Chci tě ale povzbudit, aby sis dopřál pár dní klidu, kdy se nad tím zamyslíš. Já sama si dneškem těch pár dní beru. Takové malé volno.
Sice toho v reálu moc nedělám, ale i tak si chci vzít volno - které paradoxně bude více pracovní než můj běžný život. Na konci příštího týdne chci vidět nějaký reálný plán.
Nechci už vidět pár schopností, které mi Bůh dal do života, ale nic s nimi reálně nedělat. Vidím své plusy i minusy. A hlavně vidím, že Bůh mi dal potenciál. Vším, čím jsem si v životě prošla, mě na něco připravoval. A možná, že teď, když mi je dvacet, je čas přijít na to, o co jde. Začít.
Věřím, že to možná bude těžké. A jen doufám, že "na konci příštího týdne" nejsou silácké kecy. Nechci už stagnovat. Hledat čas, který není - a přitom vlastně je.
Jak už jsem psala, dnes ti nemůžu říct, co dělat pro úspěšný život. Ale věřím tomu, že ti můžu dát pár rad, které ti pomohou uklidnit se. Vydechnout.
1) Nic
První bod a zní tak radikálně? Tenhle krok jsem se naučila od kanadské youtuberky Sarah Therese, nádherné maminky tří dětí, křesťanky a jedné z těch inspirativních bytostí, které mi přijdou tolik krásné.
Sama natočila video o tom, jak hledat klid, a právě bod "do nothing" tam zařadila. Sednout si, v klidu a bez hudby, bez čtení. Dýchat, vypnout. Doba kolem nás je plná zvuků a shonů, jsme schopni vnímat několik věcí najednou (třeba já teď píšu, přitom sleduju televizní noviny a bavím se s rodiči).
Je potřeba umět vypnout. Dát si čas, kdy vyklidníme mysl. Třeba potom věci, které řešíme a bolí nás z toho hlava, uvidíme jinak.
2) Dovolit si mít čas sám na sebe
Kdy jsi naposledy četl nějakou krásnou literaturu? Já už ani nevím.
Ale minulý týden jsem šla sama na procházku a volala si při tom s kamarádkou. Tak jsem spojila dvě příjemné věci dohromady a krásně se prošla po okolí domova, které tak miluju.
A kdy jsi naposled měl den bez telefonu? U mě to už je přes rok. A bylo to omylem, protože jsem si telefon zapomněla doma. A pak teda měsíc, kdy mi telefon spadl do kaluže a přejelo ho auto, takže jsem měla náhradní telefony, které nebyly valné kvality - do jednoho nešla dát simka a tak jsem ho měla jen sem tam na wifi.
Taky jsem se musela naučit jedno. Není sobecké udělat si čas sám na sebe. Na sebe a na:
3) Udělat si čas na Boha
Bez hudby, s hudbou. Bez knih, s knihami. Jen ty víš, jak ti je s Bohem nejlépe. Kdy sis naposledy udělal čas a doopravdy se soustředil jen na Něho? Já ve středu, vydržela jsem to 40 minut.
Jinak je to pro mě obvyklá výplň času, kdy se třeba připravuji někam a tohle se k tomu hodí. Sfouknout dvě mušky jedním dechem.
Ne. Honzík Šimek jednou v kázání řekl myšlenku, která mě zaujala. Napiš si do diáře k datumu čas a k tomu třeba "čas s Bohem", "modlitby", "čtení Bible", ... cokoli. Vidět ten čas v diáři nám dá větší pocit zodpovědnosti.
Vypni internet a vyklidni mysl s "Knížetem pokoje".
4) Plánuj.
Možná tohle není vůbec pro tebe, ale mně to vážně pomáhá. Udělat si plán na týden/měsíc, kdy vím, že toho bude hodně. Hodinu po hodině, práci za prací. Ten papír pak nosím sebou a odklikávám si. To je taky pozitivní forma motivace.
Už jsem si celkem odvykla na diář, ale i k němu se snažím vracet.
5) Vracej se zpět
Retrospektiva. Já si třeba od letošního prvního ledna píšu sedmiletý deník. Je to deník, kam každý den zaznamenáváte stručně po sedm let váš život. Normální deník mám taky, ale moc ho nedržím. Je tam jen pár bodů. Vítězství a bolesti.
Věřím, že sebezpyt je dobrý. Třeba si v neděli s čajem sednout a myslet, co se stalo, co se mi povedlo a co jsem podělala. Vlastně nevim, jestli jsem tohle někdy dělala. Ale zní mi to dobře.
6) Selhat může každý, jde o to vytrvat
Cítím se nechutně pozitivně, když tohle píšu. Jako kdybych byla hinduista, buddhista, křesťan a hippy v jedné osobě. Ale asi je to pravda. Padla jsem už tisíckrát. Něco zkusila a mojí vinou to nevyšlo. Nebo to nemuselo být ani mojí vinou. Ale víš, co se z takových situací učím? Nepo*rat se a zvednout se.
Protože všechno, co se stalo, nás může povzbudit. A například díky tomu, že jsem dítě z rozvedené rodiny, můžu sloužit těm, kteří si něčím takovým procházejí.
Možná je bolest potřeba k tomu, aby nás učila upínat se na dobré, na Boha.
Mějte krásný týden.
Je čas začít něco nového.
Měli jste někdy takový závan zodpovědnosti, že přišel váš čas začít? Tvůj čas začít? Ale ne každý má štěstí a s tím pocitem k němu nepřijde odpověď na základní otázku "ALE CO?".
Co začít. Jak začít.
Chtěla bych dnes být schopná napsat ti návod - jak na to přijít. Jenomže já to nevím ani u sebe. Chci tě ale povzbudit, aby sis dopřál pár dní klidu, kdy se nad tím zamyslíš. Já sama si dneškem těch pár dní beru. Takové malé volno.
Sice toho v reálu moc nedělám, ale i tak si chci vzít volno - které paradoxně bude více pracovní než můj běžný život. Na konci příštího týdne chci vidět nějaký reálný plán.
Nechci už vidět pár schopností, které mi Bůh dal do života, ale nic s nimi reálně nedělat. Vidím své plusy i minusy. A hlavně vidím, že Bůh mi dal potenciál. Vším, čím jsem si v životě prošla, mě na něco připravoval. A možná, že teď, když mi je dvacet, je čas přijít na to, o co jde. Začít.
Věřím, že to možná bude těžké. A jen doufám, že "na konci příštího týdne" nejsou silácké kecy. Nechci už stagnovat. Hledat čas, který není - a přitom vlastně je.
Jak už jsem psala, dnes ti nemůžu říct, co dělat pro úspěšný život. Ale věřím tomu, že ti můžu dát pár rad, které ti pomohou uklidnit se. Vydechnout.
1) Nic
První bod a zní tak radikálně? Tenhle krok jsem se naučila od kanadské youtuberky Sarah Therese, nádherné maminky tří dětí, křesťanky a jedné z těch inspirativních bytostí, které mi přijdou tolik krásné.
Sama natočila video o tom, jak hledat klid, a právě bod "do nothing" tam zařadila. Sednout si, v klidu a bez hudby, bez čtení. Dýchat, vypnout. Doba kolem nás je plná zvuků a shonů, jsme schopni vnímat několik věcí najednou (třeba já teď píšu, přitom sleduju televizní noviny a bavím se s rodiči).
Je potřeba umět vypnout. Dát si čas, kdy vyklidníme mysl. Třeba potom věci, které řešíme a bolí nás z toho hlava, uvidíme jinak.
2) Dovolit si mít čas sám na sebe
Kdy jsi naposledy četl nějakou krásnou literaturu? Já už ani nevím.
Ale minulý týden jsem šla sama na procházku a volala si při tom s kamarádkou. Tak jsem spojila dvě příjemné věci dohromady a krásně se prošla po okolí domova, které tak miluju.
A kdy jsi naposled měl den bez telefonu? U mě to už je přes rok. A bylo to omylem, protože jsem si telefon zapomněla doma. A pak teda měsíc, kdy mi telefon spadl do kaluže a přejelo ho auto, takže jsem měla náhradní telefony, které nebyly valné kvality - do jednoho nešla dát simka a tak jsem ho měla jen sem tam na wifi.
Taky jsem se musela naučit jedno. Není sobecké udělat si čas sám na sebe. Na sebe a na:
3) Udělat si čas na Boha
Bez hudby, s hudbou. Bez knih, s knihami. Jen ty víš, jak ti je s Bohem nejlépe. Kdy sis naposledy udělal čas a doopravdy se soustředil jen na Něho? Já ve středu, vydržela jsem to 40 minut.
Jinak je to pro mě obvyklá výplň času, kdy se třeba připravuji někam a tohle se k tomu hodí. Sfouknout dvě mušky jedním dechem.
Ne. Honzík Šimek jednou v kázání řekl myšlenku, která mě zaujala. Napiš si do diáře k datumu čas a k tomu třeba "čas s Bohem", "modlitby", "čtení Bible", ... cokoli. Vidět ten čas v diáři nám dá větší pocit zodpovědnosti.
Vypni internet a vyklidni mysl s "Knížetem pokoje".
4) Plánuj.
Možná tohle není vůbec pro tebe, ale mně to vážně pomáhá. Udělat si plán na týden/měsíc, kdy vím, že toho bude hodně. Hodinu po hodině, práci za prací. Ten papír pak nosím sebou a odklikávám si. To je taky pozitivní forma motivace.
Už jsem si celkem odvykla na diář, ale i k němu se snažím vracet.
5) Vracej se zpět
Retrospektiva. Já si třeba od letošního prvního ledna píšu sedmiletý deník. Je to deník, kam každý den zaznamenáváte stručně po sedm let váš život. Normální deník mám taky, ale moc ho nedržím. Je tam jen pár bodů. Vítězství a bolesti.
Věřím, že sebezpyt je dobrý. Třeba si v neděli s čajem sednout a myslet, co se stalo, co se mi povedlo a co jsem podělala. Vlastně nevim, jestli jsem tohle někdy dělala. Ale zní mi to dobře.
6) Selhat může každý, jde o to vytrvat
Cítím se nechutně pozitivně, když tohle píšu. Jako kdybych byla hinduista, buddhista, křesťan a hippy v jedné osobě. Ale asi je to pravda. Padla jsem už tisíckrát. Něco zkusila a mojí vinou to nevyšlo. Nebo to nemuselo být ani mojí vinou. Ale víš, co se z takových situací učím? Nepo*rat se a zvednout se.
Protože všechno, co se stalo, nás může povzbudit. A například díky tomu, že jsem dítě z rozvedené rodiny, můžu sloužit těm, kteří si něčím takovým procházejí.
Možná je bolest potřeba k tomu, aby nás učila upínat se na dobré, na Boha.
Mějte krásný týden.
Komentáře
Okomentovat